Příběhy z praxe

Zaměřeno na flexibilitu a rychlost programu Učí (se) celá rodina

Vendula Bubelová, DiS., Mgr. Nikola Nováková

 

V programu Učí (se) celá rodina klademe důraz na flexibilitu, rychlost a kvalitu programu. Rodiny, s nimiž spolupracujeme, žijí často na hranici chudoby nebo pod touto hranicí. Proto je velmi důležité, aby nabízené služby byly nízkoprahové a rodiny na ně dosáhly.
 
Program podpory rodiny je z tohoto důvodu poskytován terénní formou. Denně dojíždíme do domácností našich klientů na Hradecku, Náchodsku i Jaroměřsku.

 

Setkáváme se tak s rodinami, které nedokáží řešit svou situaci, protože z finančních i jiných důvodů nemohou dojíždět do větších měst, která jsou pomáhajícími službami poseta více či méně, ale vždy jsou.
Snadněji tedy zavřou oči a snaží se problémy nevidět, dělat, jako by nebyly, nebo je řešit podle svých možností, což ale často nestačí. Když vstupujeme do rodiny, společně rozplétáme změť problémů, které se za tu dobu nakupily. Rozplést vše je běh na dlouhou trať. Bez této flexibilní a dlouhodobé pomoci by to ale bylo obtížné.
 
Sociální a pedagogičtí pracovníci Aufori vyjíždějí do všech obcí, bez rozdílu. Jediným kritériem je potřebnost rodiny a hranice naší působnosti. Díky tomu jsme tak měli možnost pomoci rodině, která žila i v dosud nejmenší obci, kam jsme dojížděli. Tato nejmenovaná vesnička má kolem 15 stálých obyvatel. Dostupnost je zde obtížná, nezajíždí sem žádná veřejná doprava a nejbližší autobusová zastávka se nachází v kilometr vzdálené obci, kam také pravidelně nezajíždí žádný přímý spoj z větších okolních měst. Někdy to tedy znamená náročné cestování, ale práce v rodině má své výsledky.
 
Pro rodinu D. bylo především důležité, že existuje možnost „terénního“ pedagoga a může za rodinou pravidelně každý týden dojíždět. Nezletilý Petr* má vážné zdravotní problémy, a proto se v případě zhoršení zdravotního stavu nebo hospitalizace nemůže pravidelně účastnit výuky jako jeho spolužáci. To mělo za následek, že Petr neměl znalosti potřebné pro postup do dalšího ročníku a hrozilo, že bude muset ročník opakovat. Naše přítomnost v rodině pomohla Petrovi při častých absencích posilovat chuť k učení a byla pro něho také důkazem, že když má silnou vůli, naučí se potřebnou látku i doma. To, že se mu při práci s pedagožkou dařilo, byl také důvod pro zlepšení jeho často chmurné nálady. Přibližně po osmiměsíční spolupráci se naše cesty s rodinou z důvodu jejich odstěhování rozdělily a o to víc nás potěšilo, že se Petrovi v nové škole daří, cítí se tam dobře a pokračuje plynule do dalších ročníků.
 
Důraz klademe také na rychlost. Často s námi začne rodina spolupracovat na základě doporučení oddělení sociálně právní ochrany dětí nebo školy. V těchto případech je časté, že problémy v rodině se nakupily na zvládnutelnou mez. Je tedy za potřebí jednat rychle. Již během několika hodin jsme schopni domlouvat první schůzky v rodině a pokud věc opravdu spěchá, scházíme se s rodinou neprodleně, klidně již druhý den. Intenzita spolupráce v rodině se pak odvíjí od několika věcí.
Míra ohrožení dítěte a potřebnost celé rodiny je pro nás na prvním místě.
Vybavuji si rodinu, paní se třemi malými dětmi. Byli jsme oddělením SPOD osloveni ve chvíli, kdy byla paní umístěna v krizovém bytě po odchodu od partnera z důvodu probíhajícího domácího násilí. Díky intenzivní práci rodiny s naší sociální pracovnicí se podařilo ve velmi krátkém čase zajistit městský byt, vyjednat potřebné dávky, aby byla matka s dětmi finančně zajištěná, a pro dceru Pavlínu*, která je ve školním věku, také vyjednat přestup do jiné školy v místě bydliště. V rodině také aktivně a intenzivně působila pedagožka, díky které bylo pro Pavlínu jednodušší všechny změny zvládnout tak, že se mohla na konci roku pyšnit krásným vysvědčením.
 
Příběh této rodiny by si určitě zasloužil větší prostor, protože se díky velmi intenzivní práci našich kolegyň s rodinou podařilo i to, co se mohlo zdát na úplném počátku nemožné a opět se nám v tomto případě potvrdilo, že se naše společné nasazení vyplácí.
 
*jména byla změněna