V jiném světě

Na konci minulého roku jsem se s rodinou přestěhoval z rodného Brna do Hradce Králové. V Brně a shodou okolností v nedaleké Cerekvici nad Bystřicí jsem byl skoro 8 let učitelem na druhém stupni ZŠ. Letí to. Na sklonku roku 2022 se ocitám ve městě architekta Gočára a říkám si, co teď, Martine? Několik týdnů jsem procházel nabídky práce, byl jsem odhodlaný vstoupit do nových vod, ale pořád jsem měl pochybnosti o smysluplnosti nabízených prací. Až jsem zkraje února napsal do Aufori. Absolvoval jsem úvodní pohovor, stáž se Zuzkou a vzali mě mezi sebe. Ocitl jsem se v novém světě, který jsem do teď – z různých úhlů pohledu – moc neznal. Zkusím popsat, jak ho vidím očima učitele, který už má pár let odučeno.

 

Jako pedagog v programu Učí (se) celá rodina chodím doučovat děti přímo do domácností a dětem i rodičům pomáhám se vším, co se týká školy a výchovy. Nejde jen o dělání domácích úkolů a opakování učiva formou her, ale také o podporu při řešení komplexnějších problémů rodiny. Klientům nabízím pomoc při komunikaci se školou (včetně třeba doprovodu na třídní schůzky) a dalšími institucemi. Každý den, každý týden je jiný. Nechodím do hodin podle rozvrhu, ale sám si na každý týden plánuji, co budu dělat a kdy to budu dělat. Flexibilita, zároveň však zodpovědnost.

 

Už od prvních okamžiků v Aufori jsem si všímal, že se na poradách klade nemalý důraz na hodnoty, na nichž je organizace postavena, hodnoty, o kterých všichni zaměstnanci vědí a chovají se podle nich. To jsem doposud neznal. Školy jsou jako stroje, jedou setrvačností pořád dál a dál. Pravda, snaží se přizpůsobovat době (např. během COVIDu), jde to ale pomalu. Důraz na hodnoty mě v Aufori nadchnul. Týmovost a spolupráce. Kolegové se o případech, které řeší, baví, diskutují o nich, sdílejí informace, hledají pro klienta nejlepší řešení… Spolupráce mezi sociálním pracovníkem a pedagogem je velmi důležitá. Profesionalita a lidskost. Klientům pomáháme v nesnázích odborně a eticky, do žádných kroků je nenutíme. Podáváme pomocnou ruku, jsme empatičtí. Díky partnerskému přístupu můžeme být jakýmsi prostředníkem mezi klienty a institucemi (např. OSPODem)... Odvaha. Ctnost vycházející z našeho názvu, taktéž klíčová morální hodnota. Odvaha řešit problémy. Odvaha jít do nekomfortního prostředí. Odvaha najít odvahu klientovu…

 

Rád bych zmínil ještě jednu nedílnou součást práce v Aufori – porady, intervize, supervize, různá setkání s erudovanými osobnostmi z oboru. Kdyby se alespoň v nějaké míře podobné předávání zkušeností a sdílení mnohdy nelehkých a emočně náročných případů objevilo také na školách, jsem přesvědčen o tom, že by to učitelům pomohlo snáz zvládat různé situace, na které jsou často sami, a zároveň sloužilo jako důležitá prevence syndromu vyhoření.

 

Rozdílů mezi státním školstvím a rozvíjející se neziskovou organizací je, jak asi každý tuší, nespočetně. Uvědomuji si, že – zvlášť na druhém stupni – není vždy jednoduché a ani v časových možnostech učitele mít dokonalý přehled o všech žácích, které učí, z jakého jsou prostředí, co je trápí v osobním životě apod.

Je veřejným tajemstvím, že se s přicházejícím novým školním rokem s Aufori rozloučím. Au-for-i (Audacem fortuna iuvat) teď slavila 10 let od svého vzniku. Poznal jsem ji jako odvážnou a lidskou organizaci, stojící na pevných hodnotových základech, zároveň však dívající se progresivně vpřed. A díky tomu má nadějnou budoucnost, věřím a přeji si to. Odvážnému štěstí přeje.