Příběhy z praxe
Švadlenka Jana si postupně vybavuje domácnost
Kateřina Klapalová
Do týmu jsme přivítali švadlenku Janu
Paní Jana žije sama v malém bytě v Hradci Králové. Po těžké autonehodě z mládí zůstala 40 let v invalidním důchodu. Před pár lety podstoupila operaci, díky které znovu chodí bez hole. Po dlouhých letech se mohla částečně vrátit do práce, aby našla uplatnění a byla finančně nezávislá. I proto se stala naší švadlenkou.
Od přírody a malování ke strojům
Paní Jana pochází ze Zvíkova, kde vyrůstala v hájovně obklopené přírodou. Odmalička ráda kreslila a snila o studiích malířské školy. V okolí Hradce Králové ale žádná nebyla, proto jako velmi mladá nastoupila do práce. A rovnou do hradecké Tesly vyrábět kondenzátory.
Zpátky k tvůrčí práci
Zanedlouho si našla nové zaměstnání v Propagačním podniku v Hradci Králové, kde tvořili sezónní dekorace do výloh. Návrháři vymysleli obrázky a paní Jana je malovala.
Autonehoda změnila celý její život
Jednoho rána jela s tchánem do města a v ostré zatáčce do jejich auta narazil autobus. Paní Jana přežila s rozdrcenou kyčlí, která ji uvrhla do těžkého invalidního důchodu. Bylo jí 24 let.
“Škoda, že ty možnosti, které mám dnes, nebyly dřív. Jsem moc ráda, že si alespoň teď můžu přivydělávat šitím z domu a nebýt závislá na okolí. “
Rodící se láska k módě
Zájem o šití u paní Jany vzplanul po narození dcery. V Československu 80. let nebylo snadné koupit hezké oblečení, tak si koupila šicí stroj a podle střihů z Burdy tvořila košilky, dupačky, sukně, šaty. Dostupné látky byly sice levné, ale ne moc kvalitní. Kousky z lepších materiálů proto ráda recyklovala a přešívala.
Rok po autonehodě se s dcerkou přestěhovala do Hradce Králové do bytu 1+1, ve kterém žije dodnes.
Rozdrcená kyčel jí nedovolila pracovat. Šití ale nevzdala
Autonehoda jí rozdrtila kyčelní jamku, takže měla jednu nohu kratší a chodila o holi. Do práce se vrátit nemohla, tak pečovala o dceru a šila. Kdo chtěl něco upravit nebo ušít, tomu ráda pomohla.
V padesáti letech konečně bez hole
Díky operaci kyčelního kloubu a pobytu v lázních začala paní Jana po 25 letech chodit bez hole. Kamarádka dcery jí nabídla práci v jedné chráněné dílně. Šijí tu tašky, polštáře, podsedáky nebo látkové adventní kalendáře. Hodně jí pomáhá i její dcera.
Paní Jana chodí do dílny tři dny v týdnu na tři hodiny. V době covidu přešla na homeoffice, který jí vyhovuje. Nafasuje látky a šije si v klidu doma. Podle potřeby si tak dávkuje práci v kolektivu i tiché hodiny v dílničce v kuchyni.
Paní Jana chodí do dílny tři dny v týdnu na tři hodiny. V době covidu přešla na homeoffice, který jí vyhovuje. Nafasuje látky a šije si v klidu doma. Podle potřeby si tak dávkuje práci v kolektivu i tiché hodiny v dílničce v kuchyni.
Ke Švadlenkám se připojila před Vánoci
Měli jsme plné ruce práce se šitím zakázek a paní Jana se nabídla s pomocí. Nováčkům většinou dáváme jednodušší úkoly, protože se šití postupně učí. V jejím případě to ale nebylo třeba. Roky praxe jsou na její práci znát.
Na Facebooku je součástí skupiny, kde lidé sdílí různé nápady na šití. Když ji tu zaujala chňapka ve tvaru srdce, hned ušila prototyp a ten nám zaslala. Byl naprosto perfektně zpracovaný, takže jsme vyladili detaily a nyní si ho můžete koupit na trzích.
Na Facebooku je součástí skupiny, kde lidé sdílí různé nápady na šití. Když ji tu zaujala chňapka ve tvaru srdce, hned ušila prototyp a ten nám zaslala. Byl naprosto perfektně zpracovaný, takže jsme vyladili detaily a nyní si ho můžete koupit na trzích.
Peníze ze šití investuje do domácnosti
Také naší druhé švadlenky jsme se zeptali, jaký sen by si díky nové práci chtěla splnit. A i ten její je velmi skromný a praktický.
“Z vydělaných peněz jsem si už pořídila venkovní žaluzie, protože mi do dílny v kuchyni celé odpoledne praží slunce. Teď bych si chtěla našetřit na novou pračku. Tu starou už mám skoro 20 let.”
