Sociální začleňování v terénních programech – jde o to nevzdat to
Andrea Vítková, DiS.
Hradec Králové, 17. 5. 2016 - terénní pracovníci se podílí na změně životní situace klientů, přečtěte si příběh z praxe
V terénních programech podporujeme sociální začleňování lidí, kteří žijí v nepříznivých podmínkách. Pomáháme jim překonat problémy, které souvisí s chudobou a které nezvládají vyřešit vlastními silami. V případě potřeby jim zprostředkováváme pomoc dalších služeb a institucí, které mohou přispět ke zlepšení jejich životní situace. Tak tomu bylo i v případě pana Daniela, který se do terénních programů zapojil v lednu tohoto roku.
Daniel je 28letý muž, který žil ještě před dvěma lety zcela běžný život. Chodil do zaměstnání, stýkal se pravidelně s přáteli, měl své koníčky, bydlel v bytě. Během dospívání sice občas experimentoval s alkoholem a marihuanou, ale sám uvedl, že braní drog spíše odsuzoval, protože věděl, jak je těžké se ze závislosti vymanit. Asi před dvěma lety ale navázal vztah se ženou, která dlouhodobě užívá pervitin.
Daniel ho postupem času začal brát také. V důsledku toho přišel o práci, na které mu předtím velmi záleželo, o své přátele i dřívější zájmy. To prohloubilo Danielovy depresivní stavy. Drogy mu pomáhaly uniknout z reality jeho života. Vzhledem k častému užívání začal mít Daniel navíc vážné zdravotní potíže, rozvinula se u něho toxická psychóza. Byl ve stavu, že nedokázal navštívit ani lékaře, natož vyhledat odbornou pomoc.
Naštěstí jeho kamarád slyšel od své babičky, naší klientky, o terénním programu Aufori a Danielovi o něm řekl. Daniel se nejprve zdráhal kontakt využít, ale nakonec dal na radu svého známého a v lednu tohoto roku se rozhodl spojit s terénní pracovnicí.
„Naše komunikace byla zprvu velice obtížná. Potřebovali jsme se domluvit na věcech, ve kterých by klient potřeboval a chtěl pomoci, a zároveň jsme potřebovali čas, aby si klient mohl vyzkoušet, že mi může důvěřovat,“
popisuje první schůzky terénní pracovnice Aufori.
Zhruba po 3 týdnech se podařila domluvit návštěva AT ambulance v Hradci Králové. Na první schůzku do poradny terénní pracovnice klienta doprovodila, protože Daniel neměl důvěru ani k ambulanci, ani v sebe, že by to tam sám zvládl. Když Daniel poznal, jak to v poradně chodí, jeho strach a obavy se výrazně zmenšily a do ambulance začal pravidelně docházet sám. Terénní pracovnice s ním probírala jeho další možnosti a Daniel začal vážně uvažovat o tom, že by se chtěl vrátit zpátky do života, který žil dříve, a začal uvažovat o léčbě.
Reagoval na doporučení terénní pracovnice, aby navštívil svého praktického lékaře, a sám se na vyšetření objednal. Terénní pracovnice klienta ještě několik dalších týdnů doprovázela k lékařům a na úřady, ale už pouze jako psychická podpora. Daniel si čím dál tím více osobních záležitostí dokázal vyřídit sám. Asi po třech měsících spolupráce byl jeho zdravotní stav natolik stabilizován, že se rozhodl hledat zaměstnání. Po pár týdnech hledání se Danielovi naskytla vhodná pracovní příležitost, takže získal práci na hlavní pracovní poměr.
„Myslím si, že bylo důležité, že si klient během naší spolupráce začínal postupně zase více věřit. Díky tomu se už nebojí mluvit s jinými lidmi, získal odvahu začít řešit svou závislost a našel si zaměstnání. Spolupráci s klientem jsme ukončili. Nezbývá, než držet Danielovi palce na jeho cestě,“
hodnotí závěrem spolupráci terénní pracovnice Aufori.
