Rodinné konference - novinka v sociální práci?
Konferenci pořádalo dne 2. prosince 2013 Občanské sdružení Amalthea pod záštitou krajského radního pro sociální věci a neziskový sektor Ing. Pavla Šotoly, který spolu s ředitelem Amalthey, Davidem Svobodou, konferenci zahájil.
Svoje zkušenosti s rodinnými konferencemi, případovými konferencemi a mediacemi sdíleli s posluchači kolegyně a kolegové z tuzemských neziskových organizací i státních institucí, například Občanské sdružení Vzájemné soužití z Ostravy, Tremedias z Třebíče, Lumos z Prahy, Probační a mediační služby z Frýdku Místku a další. Svůj příspěvek přednesla také PhDr. Monika Miklošková ze Slovenska, která zatupovala jednak Trnavskou univerzitu (Inštitút ochrany práv dieťata a rodiny), zároveň neziskovou organizaci v Bratislavě, Usmev jako dar.
Podle PhDr. Mikloškové lze na rodinné konference pohlížet nejen jako na metodu či nástroj, ale také (nebo dokonce spíše) jako na základní princip, východisko, přesvědčení, že rodina je dynamický živý organismus s vlastním ozdravným potenciálem. Rodina je v tomto pojetí hlavním odborníkem, expertem na vlastní problémy, je systémem, který je schopen připravit vlastní plán řešení problému za předpokladu, že rodinné mechanismy jsou aktivizovány s pomocí nestranného facilitátora. Rodina má tedy možnost rozhodovat o své situaci „po svém“, což předpokládá a vyžaduje důvěru pomáhajících pracovníků v schopnosti i úspěch dané rodiny.
Tvrzení, že rodinné konference jsou „novinkou“ v pravém slova smyslu, lze zpochybnit – koncept rodinných konferencí vychází s největší pravděpodobností totiž z kulturních zvyklostí původního novozélandského obyvatelstva, pocházejícího z kmene Maorů. S „rodinnými poradami“ se v nejrůznějších podobách můžeme setkávat dodnes v dobře fungujících rodinách. Sociální práce se tedy při zavádění rodinných konferencí inspiruje těmi nejpřirozenějšími lidskými strategiemi, které jsou využívány napříč kulturami a generacemi, čímž i podle našeho názoru zvyšuje své šance na úspěch.