Projekt „Učí (se) celá rodina“ očima rodičů
Bc. Petra Hejtmánková, pedagog projektu Učí (se) celá rodina
Letos je už náš projekt „Učí (se) celá rodina“ jakýmsi předškolákem na poli sociálních služeb a stále tak vstupuje víc a víc do podvědomí rodičů, spolupracujících organizací, ale i škol. Pomáháme v něm rodinám v nepříznivé sociální situaci úspěšně zvládat školní požadavky jejich dětí. Tentokrát jsme vyzpovídali samotné rodiče.
Nejvíce nás zajímalo: V jaké situaci jste se nacházeli před tím, než jste začali našich služeb využívat? V jaké situaci se nacházíte nyní?
„Dříve to nešlo se doučovat. Pořád jsme se hádali, syn se vztekal, rozbíjel předměty zlostí… teď je to více v klidu, jen občas syn zazlobí.“, sdělila maminka hradeckého žáčka 3.ročníku běžné základní školy.
Tatínek kluka z osmičky z Chlumce nad Cidlinou odpověděl. „Před tím jsme se nacházeli v totálním průšvihu, hrozil diagnosťák, různé pobyty atd. Nyní se vše optimalizovalo, obrátilo se na stoprocentní funkčnost.“
Rodiče 14-leté dívky z Hradce Králové sdělili:„NA ZAČÁTKU HROZIL REPARÁT, PŘESTALA SE UČIT, MĚLA VÝCHOVNÉ PROBLÉMY.“
Tatínek samoživitel čtrnáctiletého chlapce si posteskl: „Před tím jsme byli fakt v beznadějné situaci, syn po přechodu na jinou školu neprospěl ve dvou předmětech a nyní je znát obrovský rozdíl, je to k lepšímu.“ '
V čem vám projekt konkrétně pomáhá? Myslíte si, že k zlepšení vaší situace napomohly služby naší organizace?
„Ano, hlavně vidíme, jak se náš syn doučuje.“ „Ano doučování, hlavně i krásné mimoškolní akce.“ „Pomáhá, že vidím při doučování, na co se mám zaměřit, mám návod, jak se syna doptat na učení, jak zjistit na školním netu domácí úkoly. Dřív byl syn samotář, nyní je i díky doučování společenský, víc komunikuje a vnímám, že má i víc kamarádů.“
Doučování se děje zpravidla 1x týdně, což mnohdy velmi pomalým krokem stimuluje rodinu k pravidelné každodenní domácí přípravě. Většinou se rodina zmobilizuje až těsně před příchodem pedagoga, což někdy musí sám doučující trpělivě přijmout a asertivně trvat na pravidelnosti domácí přípravy i ve dnech, kdy nedochází. Někdy lze toto posílit i zasláním sms zprávy formou připomenutí, co je nutné ještě zopakovat. Úspěch a velká odměna pro pedagoga bývá, když posílí výchovné kompetence rodiče natolik, že dokáže dítě motivovat k učení i ve dnech, kdy není doučování. Školní úspěchy se totiž zpravidla dostaví opravdu u každého školáka. I sebemenší posun je ale nutné posilovat pochvalou. I malý krůček je dobré chválit, aby tak dítě, které má většinou sebevědomí na nule, znovu našlo chuť a sílu na sobě pracovat.
Jaké vidíte výhody / nevýhody, když dochází pedagog k vám domů?
„Pohoda, klid.“ „Úspora času i peněz.“ „Výhoda je, že nemusíme nikam chodit, i to dítě je fyzicky i psychicky líp připravené a naladěné na to doučování.“
Doučování se děje v přirozeném prostředí dítěte a rodiny, což je k oboustranné spokojenosti. Hlavně když je dítě trvale neúspěšné, tak je to pro něho náročné na psychiku a pokud v překonávání školních úskalí může být doma, je určitě víc uvolněné a přístupné v komunikaci. Zároveň je jištěn přítomností rodiče. Komunikace je totiž základ doučování. Je potřeba se dohodnout, domluvit, co nejde. Dítě se učí o pomoc i požádat, učí se pojmenovat, co mu ve škole není jasné a zároveň je součástí procesu učení, jehož základ je ptát se a hledat odpovědi. Když se najde tato společná řeč, je to správná bezpečná cesta.
Když si vybavíte první setkání, jaké jste měli pocity?
„Měli jsme radost.“ „Dobré.“ „Zvláštní pocit, byl to zásah do soukromí, nevěděli jsme, co od toho očekávat, ale hned po prvním setkání jsme se uklidnili, bylo to fajn.“ „Spokojenost, nedočkavost. Velmi nás potěšilo, když po čtyřech měsících čekání, sice už bylo jasné, že syn bude ročník opakovat, ale že na nás vyšla řada.“
Naše organizace nabízí doučování bez úplaty, tedy zdarma, což je velmi výhodné, ale zároveň jako nezisková organizace máme určitý rozpočet a kapacitu pracovníků, kteří bohužel nemohou pojmout veškeré rodiny, které by tuto službu potřebovaly, přesto se snažíme většině rodin, které jsou finančně ve svízelné situaci, vyhovět a co nejdříve je vřadit do pořadníku.
Jaké je rozhodnutí mít „cizího člověka“ doma ve svém soukromí?
„ Normální, jde o zvyk.“ „Dobrý.“ „Jde o to se otrkat, okoukat a pak to bylo lepší, každý má smíšené pocity, když k vám jde někdo cizí.“ „Bez problémů.“
Pracovat s rodinou v jejím přirozeném prostředí je náročné hlavně na pedagoga. Není to klasický pedagogický proces, na který jsme zvyklí ve školním prostředí. V těchto podmínkách je potřeba nejprve vybudovat vztah s dítětem, ale i s rodičem na pevných základech důvěry, bezpečí, jistoty. Pedagog se zároveň při tomto procesu učí pokoře, respektu. Nejsme žádní soudci, kteří by měli hodnotit, jak rodina žije
Jsme jen pouhými průvodci – „parťáky“ na cestě z bludiště školního úskalí pro školáky a jejich rodiče.
