Přes překážky k vytyčenému cíli – životní příběh pana Petra zapojeného do „Terénních programů“
Bc. Tereza Felcmanová
Hradec Králové, 12. 4. 2016 - pan Petr se aktivně zapojil do změny své životní situace a cíl spolupráce je na dosah
Dennodenně se terénní pracovníci Aufori, o.p.s., setkávají s životními příběhy lidí, kteří se ocitli v situaci, se kterou si neví rady, bloudí v labyrintu těžkostí, neví, jakou cestou se vydat, přestali věřit, že by se jejich život mohl změnit k lepšímu.
Pan Petr žil se svou ženou 15 let v pronajatém domku v malém městě, byl zaměstnán a se svou ženou vychovával 5 dětí. Jeho manželka však jednoho dne odešla z domu a děti nechala panu Petrovi. Soud je tedy přidělil do péče otce a ten tak zůstal s dětmi sám. Neměl na vybranou, musel se o děti postarat a nebylo to vůbec jednoduché. S péčí o ně mu nejdříve pomáhala jeho nejstarší sestra a zdálo se, že bude vše v pořádku. S odchodem své ženy se však pan Petr nemohl vyrovnat a svůj žal a výčitky začal utápět v alkoholu.
Sestra se odstěhovala. Pan Petr byl nucen odejít ze zaměstnání. Přestal věřit sám sobě, neměl dostatek peněz, nevěřil, že by dětem mohl dát všechno, co potřebují. Vzhledem ke své situaci se rozhodl k velmi těžkému kroku. Svěřil děti do péče dětského domova. Jsou to již tři roky a za tu dobu si pan Petr mnohdy sáhl na dno. Přišel o dům, přespával na ulici nebo na noclehárně, stále častěji hledal útěchu v alkoholu, byl úplně bez finančních prostředků, bez podpory rodiny, prošel si léčebnou…
A jak to vypadá, když člověk opět získá chuť do života a motivaci vzít svůj osud pevně do svých rukou i přes veškeré trable, které ho potkaly?
Právě znovuzískání motivace, chuť a vytyčení osobního cíle je polovina úspěchu k lepšímu životu. Když se navíc spojí aktivní spolupráce klienta, terénní pracovnice a sociální pracovnice oddělení sociálně právní ochrany dětí, cesta, i když není úplně bez překážek, je najednou mnohem méně klikatá, než se původně zdálo.
Před několika měsíci terénní pracovnici Aufori kontaktovala pracovnice oddělení sociálně právní ochrany dětí s žádostí o spolupráci na případu pana Petra. Všichni tři si sedli ke kulatému stolu a začali vyjednávat o možnostech spolupráce. Pan Petr se rozhodl nabídku využít. Vzájemná důvěra mezi klientem a terénní pracovnicí postupně vzrůstala. Pan Petr má velký cíl: získat děti zpět do vlastní péče. K tomu je však dlouhá cesta a je třeba začít od začátku. V době, kdy došlo k prvnímu kontaktu, bydlel pan Petr u svého bratra, byl sankčně vyřazen z úřadu práce, neměl zajištěné žádné příjmy, své děti kvůli nedostatku financí neviděl téměř rok.
První cesta terénní pracovnice vedla s klientem na úřad práce. Ještě tentýž měsíc byl pan Petr evidován na úřadu v místě bydliště. Ve spolupráci s terénní pracovnicí si následně klient podal žádost o příspěvek na živobytí a začal shánět samostatné bydlení. Pan Petr se rozhodl, že získá nezávislost na své rodině a odstěhoval se do města vzdáleného několik desítek kilometrů, kde prozatím využívá služeb azylového domu pro muže. Pořídil si telefon, který několik měsíců nepotřeboval.
Nastal čas hledat zaměstnání.
Klient si s pomocí terénní pracovnice založil e-mailovou schránku, sepsal životopis a ten společně rozeslali do místních firem. Pan Petr prošel několika pohovory a nejdříve mu byla nabídnuta práce na dohodu, kterou přijal. Z peněz, které si pan Petr vydělal na brigádě, si konečně mohl dovolit jet navštívit své děti. Kontakt s dětmi byl pro pana Petra důležitým impulzem pro pokračování v jeho cestě.
O několik dní později se panu Petrovi ozvali z firmy a nabídli mu zaměstnání na hlavní pracovní poměr na pozici operátora výroby. Ve spolupráci s terénní pracovnicí si postupně začal obstarávat všechny dokumenty potřebné k nástupu do zaměstnání. Od 1. dubna je pan Petr zaměstnán.
Pan Petr se rozhodl svůj život změnit, a i když bude jeho cesta k dětem ještě dlouhá, již nyní díky svému odhodlání a aktivnímu přístupu udělal za několik měsíců velký krok dopředu. Pan Petr dostal nabídku pomoci, rozhodl se ji využít a nyní je kvalita jeho života podstatně lepší.
