Příběhy z praxe
Na letním táboře bylo letos opravdu vše JINAK! Program s námi tvořily děti!
Mgr. Nikola Prorok
Šestý ročník letního tábora Deset dní jinak letos odstartoval v sobotu 27. července.
Tématem byla čtyři roční období. S dětmi jsme tak prožili tradice a zvyky každého období v roce. I díky tomu byl tento ročník velmi nabitý událostmi.
Na jaře jsme sázeli řeřichu, povídali si o Velikonocích, pálili jsme čarodějnice. V létě jsme
uspořádali letní párty s barmanskou show, kterou pro nás zajistil profesionální barman.
Na podzim jsme dlabali dýně, které nám osvětlovaly prostor při venkovním kině, a troufli
jsme si také nocovat pod širým nebem. V zimě jsme stihli prožít Vánoce s opravdovým
Štědrým dnem, vánočním stromkem a dárky a druhý den i Silvestr. 10 dní se díky tomu
rychle překulilo a nám připadal odjezd zpět domů až moc brzký. Copak takhle rychle má
rok utíkat? :-)
Tábora se zúčastnilo 29 dětí v obtížné rodinné situaci ve věku od 6 do 15 let. A protože se v Aufori snažíme zapojovat děti do naší spolupráce a ptát se jich na názory a jejich přání, nebylo tomu jinak ani v případě letního tábora.
Díky tomu jsme se například dozvěděli, že 12letý Lukáš by rád na táboře hrál fotbal a
zažil noční bojovou hru. Přání jsme mu splnili. S Lukášem a jeho rodinou
spolupracujeme během celého roku v programu Učí (se) se celá rodina. Když jsme s ním
tvořili plán spolupráce a cíle, na kterých budeme celý rok spolupracovat, zmínil mimo
jiné, že by se rád podílel na přípravě tábora. Lukáš byl na táboře příjemně překvapen, že
se jeho přání splnila. Věříme, že ptát se dětí na názor má smysl. I když se nám občas
stávalo, že děti opakují názor dospělých, odpovídají “nevím”, nebo potřebují k vyjádření
svého názoru velkou míru podpory a času, vidíme, že se to vyplácí. Dětské “nevím” nebo
“tohle dělat nebudu” často souvisí s tím, že děti, s nimiž na tábor jezdíme, mají ve svém
okolí omezené možnosti. Mnoho z nich nedůvěřuje světu a lidem v něm, raději nic
nechtějí, radovat se z běžných věcí jim je cizí. Když se ale do činnosti zapojí, dospělí jim
dají důvěru, dodávají jim odvahu a poskytnou prostor, vidíme, jak se tyto děti alespoň
malému světu kolem sebe dokáží otevřít. Chceme, aby děti s námi mohly zažívat, že
projevit svůj názor má smysl a že ho někdo z toho “podivného okolního světa” slyší a
chce opravdu slyšet.
Děti jsme zapojovali do tvorby programu ale také přímo na táboře. Jedno odpoledne
měly například jednotlivé týmy dětí možnost uspořádat program pro ostatní táborníky.
Přibližně 7členné skupiny měly hodinu času na realizaci zábavy pro ostatní. Děti v roli
minivedoucích musely vymyslet a připravit hru, motivovat do ní ostatní a poté hru
vyhodnotit. Některé děti se úkolu zhostily velmi dobře a kreativně, jiné potřebovaly větší
podporu vedoucích.
I pro nás to byl první ročník, kdy jsme děti takto aktivně zapojovali do plánování a realizace tábora. Do dalších let si odnášíme zkušenost, že to lze.
Děti to velmi dobře motivovalo a nás inspirovalo. Budeme se učit dál. Někdy totiž my
dospělí přehlížíme možnosti, jak děti zapojit, jak jim dát prostor a jak být více v roli
parťáků. V Aufori už nyní vymýšlíme, jak na to zase při pořádání dalšího ročníku letního
tábora.
