Příběhy z praxe
Klientům pomáháme řešit dluhy a vrátit se do běžného života. Bez spolupráce s odbornými poradnami by to někdy ale nešlo
Martina Emanovská
Poslední dobou, nejen vlivem pandemie, se čím dál častěji u klientů terénního programu setkáváme s dluhovou problematikou. Dle statistik je exekucemi zasaženo odhadem až 2 miliony Čechů, započteme-li i rodinné příslušníky.
Řada lidí se za svoji sociální situaci stydí, vědí, že právě kvůli dluhům by mohli být onálepkováni a na základě toho stigmatizováni, proto pomoc s jejich řešením raději nevyhledávají. Více a více lidí se potýká se situacemi, kdy nedokáží dostát svým závazkům z důvodu nízkých příjmů. Často se pohybují na hranici životního, či dokonce existenčního minima. Každý z nás se může důsledkem různých okolností, souhry náhod, ale i vlastním přičiněním dostat do problémů. Faktorů je mnoho: ztráta zaměstnání, dlouhodobá nemoc či úraz, nečekaná tragická událost, jindy jde o „maličkosti", jako opožděná splátka, zapomenutá platba, jízda na černo, nečekaný výdaj, zvýšení cen za nájemné či energie...; příkladů můžeme nalézt nespočet.
Jak se to vlastně stalo?*
Stačí pouhé vyúčtování za elektřinu a kolotoč začíná
Doplatek patnáct tisíc? Cože? „Kde vezmu peníze na zaplacení?" Telefonicky se pokouším domluvit splátkový kalendář a budu ho postupně splácet. Splátkový kalendář energetická společnost neakceptuje. Proboha proč? Pro neschopnost placení mi rovnou přijedou odpojit i elektroměr. A ejhle, další peníze navíc za demontáž. Už je to za 22 000 Kč. Žádost o nastavení splátek raději odesílám písemně, tak snad! Nadále měsíčně posílám platby, alespoň co mi finance dovolují. Ve skrytu duše věřím, že mi nakonec vyjdou se splátkovým kalendářem vstříc. Tak to jsem se spletl!!! Buch. Můj dluh je předán k inkasní společnosti, "no jistě také se potřebují napakovat", účtují si dalších 5 tisíc korun navíc. A zase začarovaný kruh: telefonická, následně písemná žádost... Určitě dojde k soudu, ale nevzdávám to, vím že dluh musím zaplatit, ale věřím, že se nakonec exekuci vyhnu."
Mladistvá nerozvážnost, láska a důvěra v partnera
Tenkrát jsem byla hodně mladá a důvěřivá. Můj přítel si chtěl koupit auto, a protože neměl finance, přesvědčil mě, abych si vzala úvěr. Sliboval, že až najde práci, bude ho splácet. Milovala jsem ho a chtěla mu udělat radost. Souhlasila jsem. Po čase jsem zjistila, že se mi ztrácejí peníze a neměla jsem nejen na splátky úvěru, ale ani na nájemné. V tu dobu jsem pochopila, že nechodil na fotbal, jak mi tvrdil, ale chodil hrát automaty. Rozešli jsme se, ale dluhy na krku a starosti mi zůstaly.
Osamělost
Byl den, jako každý jiný. Šel jsem si na poštu pro důchod. Oslovila mě žena s prosbou, že má hodně dětí a že jim nemá dát co k jídlu. Klečela na kolenou, plakala a moc prosila. Bylo mi ji líto, tak jsem ji z důchodu přispěl menší částkou. Další měsíc se to opakovalo, u pošty mě už žena zase vyhlížela. Tak jsem ji opět nějakou korunou přispěl. A tak stále dokola. Po čase jsem ji dával více a více peněz. Nevěděl jsem, jak se z toho vymanit. Byl jsem tak laskavý, hodný, dobrosrdečný, jak mi žena tvrdila, nebo mě ovládl strach? Neměl jsem nikoho, komu bych se svěřil. Z důchodu mi pak už nezbývaly peníze na zaplacení energií, vody, pojistek a ani jídlo.... Přišel jsem o všechno, nakonec i o rodinný dům, a ještě mi zůstaly další dluhy.
Každý z nás může v životě udělat vlivem okolností chybné rozhodnutí, ale také každý z nás by měl mít šanci své chyby napravit. Je hodně důležité, ve které fázi terénní pracovník do příběhu vstoupí. A je také důležité vědět, že téměř vždy je cesta, jak z toho ven.
Když se lidé dostanou do obtížné sociální situace, obvykle se snaží situaci vyřešit nejprve pomocí vlastního přičinění. Pokud se jim to nepodaří, obrátí se většinou na svou nejbližší sociální síť, kterou je rodina nebo blízcí. No a pokud se ani poté nepodaří problém vyřešit, sbírají odvahu a obrací se na sociální pracovníky. Včasné řešení a motivace klienta jsou však klíčové.
Ne každý klient má finance a možnosti, aby si mohl dojet do ambulantní služby, mnohdy vzdálené několik desítek kilometrů od jejich bydliště, kde by se mohl poradit.
Díky našemu terénnímu programu docházíme přímo za klienty do jejich bezpečného, přirozeného prostředí.
Jsou věci, které s klienty můžeme v rozsahu základního sociálního poradenství řešit sami. Někdy to ale nestačí a klient potřebuje odborné dluhové poradenství. Proto se pak obracíme pro konzultaci na odborníky z jiných návazných služeb.
Chtěli bychom poděkovat za vstřícnou spolupráci pracovníkům z Poradny pro lidi v tísni v Hradci Králové, zejména paní Bc. Renátě Jankové, se kterou danou problematiku nejčastěji konzultuji, a společně nalézáme řešení šité na míru každého našeho klienta.
*Uvedené příklady jsou ilustrativní a vychází z praxe autorky, terénní pracovnice Aufori.
