Když přihláška na střední školu není jen formalita

Devátá třída je pro mnoho dětí jen posledním rokem základní školy. Pro rodiny, se kterými pracujeme, je to ale často zlomový okamžik. Nejde jen o vyplnění přihlášky. Jde o překonání překážek, které nejsou na první pohled vidět – technických, finančních i psychických.

S Adamem se pravidelně setkáváme druhým rokem. Procvičujeme učivo, připravujeme se na testy a postupně upevňujeme studijní návyky. Letos je však hlavním tématem výběr střední školy.

Samotné podání přihlášky přes systém DiPSy je pro mnoho rodin velkou výzvou. Nemají bankovní identitu a tím možnost se přihlásit, nemají tiskárnu, někdy ani počítač. Pokud se nepodaří ověřit identitu online, musí vše řešit osobně. To znamená cestu na úřad, do školy nebo na poštu, často se obávají, že něco vyplní špatně a informace jim nedorazí. Mnohdy si také nejsou jisté, jaké dokumenty škola požaduje. Potvrzení od lékaře navíc znamená další poplatek. Pokud dítě vychází z osmé třídy, nabídka oborů je výrazně omezená a rodiče i děti tato informace často překvapí.

Administrativa je však jen část příběhu. Často narážíme na nedostatečnou podporu v rodině. Děti slýchají, že „na to nemají“, že školu stejně nedokončí nebo že by měly raději jít co nejdříve vydělávat. Nízká sebedůvěra pak ovlivňuje samotnou volbu oboru i odvahu přihlášku podat. Někdy je situace opačná. Rodič má o dítěti velmi vysoké mínění a hlásí ho na náročnou školu bez „zadních vrátek“. Riziko nepřijetí a následného hledání místa ve druhém či třetím kole je pak reálné, a rodiny zase naráží na omezenou nabídku oborů, které další kola nabízejí. 

Velkým tématem je také psychická zátěž. Přijímací zkoušky, testy nanečisto, představa nového prostředí. Některé děti se po zkušenosti s přijímačkami rozhodnou raději pro obor bez zkoušek, jen aby se vyhnuly stresu. Jiné mají po přijetí tak silný strach, že do prvního ročníku nenastoupí. 

Proto je důležitá dlouhodobá a systematická podpora. S Nicolasem jsme během roku intenzivně procvičovali matematiku, český jazyk i angličtinu. Hledali jsme, co by ho mohlo bavit, a pracovali s porozuměním textu i studijními návyky. Pedagog rodině dohledal informace ke dni otevřených dveří a chlapec poté navštívil vybranou školu s tatínkem. Společně jsme pak procházeli přijímací testy z minulých let. Díky vytrvalosti a podpoře se dostal na obor zámečník a dnes je ve škole spokojený. 

Jakub měl velkou podporu maminky samoživitelky, která ale sama nestačila na učivo deváté třídy ani na přípravu k přijímacím zkouškám. Jakub si vybral obor elektrikář, kde jsou přijímací zkoušky zaměřené na fyziku a matematiku. To je náročná situace i pro pedagožku programu, která se musí před každým doučováním sama připravit, osvěžit si složitější látku a promyslet, jak ji chlapci co nejlépe vysvětlit.

Podpora ale nekončí přijetím. První ročník přináší nové výzvy - náročnější učivo, dojíždění, první zkušenost s praxí. Někdy také pokušení rychlého výdělku, které může studium ohrozit. O to důležitější je, aby děti měly vedle sebe někoho, kdo jim pomůže překlenout i toto období. Rodinu i dítě zde může podpořit sociální pracovník, který s rodinou spolupracuje v rámci sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi.

Každá podaná přihláška je malým vítězstvím. Každý nástup na střední školu je důkazem, že i přes překážky lze hledat cestu dál. 

Připravili: Bc. Andrea Pastuchová a tým pedagogických pracovníků programu Učí (se) celá rodina