Když pomoc dává smysl
Po dalším závažném incidentu, kdy došlo k fyzickému napadení, paní Ema odešla s dětmi z domova a za pomoci sociální pracovnice požádala o přijetí do Azylového domu pro matky s dětmi v Hradci Králové. Pracovnice jí pomohla řešit věci kolem školní docházky dcer, převést sociální dávky na příslušný úřad práce a zároveň ji propojila s intervenčním centrem, kde mohla paní Ema začít zpracovávat prožité trauma prostřednictvím terapie.
V intervenčním centru jí byla poskytnuta nejen psychologická podpora, ale také právní poradenství. Společně s pracovníky intervenčního centra podala trestní oznámení na svého bývalého partnera a požádala o vydání zákazu přiblížení. Tento krok jí zajistil okamžitou ochranu a možnost bezpečně začít budovat nový život bez strachu. Během pobytu v azylovém domě se situace paní Emy postupně stabilizovala.
Po roce se jí podařilo najít nájemní bydlení a s dětmi se přestěhovat do bytu. Díky mimořádné okamžité pomoci od úřadu práce si mohla základně vybavit domácnost nábytkem a dcerám splnit přání – koupila jim patrovou postel, o které dlouho snily.
V tomto období nastal i významný milník pro obě děti. Starší dcera Petra byla přijata na střední školu a mladší Markéta úspěšně absolvovala zápis do první třídy. Paní Ema se mezitím snažila být finančně co nejvíce soběstačná – našla si brigádu, úklid kancelářských prostor, a následně jí terénní sociální pracovnice pomohla zprostředkovat pracovní příležitost v sociálním podniku Švadlenky, kde začala pomáhat se žehlením.
Právě v průběhu pravidelných setkání s pracovnicí terénního programu paní Ema začala přemýšlet nad svojí budoucností – nejen po stránce praktické, ale i osobní. Uvědomila si, že by chtěla dělat práci, která ji bude naplňovat, kde ji budou druzí respektovat. Postupně dospěla k myšlence, že by ji bavilo pomáhat druhým.
Společně s pracovnicí vyhledaly rekvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách a paní Ema se přihlásila. Po několika týdnech čekání jí přišla zpráva o přijetí. Do kurzu se pustila s odhodláním – s chutí se učila nové věci a těšilo ji, že se může pohybovat mezi novými lidmi. Úspěšně ho absolvovala a s pomocí sociální pracovnice pustila do hledání zaměstnání v oblasti péče. Společně začaly rozesílat životopisy na pozice pečovatelek.
Pro celý proces byla velmi důležitá důvěra, která se mezi paní Emou a její sociální pracovnicí postupně vybudovala. Právě vzájemný respekt, porozumění a trpělivost umožnily paní Emě otevřít se, nechat si pomoci a hledat vlastní cestu ven z náročné životní situace. Někdy to chce čas, než mezi pracovníkem a klientem vznikne důvěra. Když se ale ten vztah podaří vybudovat, může pro klienta znamenat velkou oporu a začátek opravdové změny.
„Se sociální pracovnicí terénního programu spolupracuji již třetím rokem. Této spolupráce si velmi vážím – hodně jste mi pomohli. V některých chvílích jsem byla na dně, ale věděla jsem, že se na vás můžu obrátit, a i když se neznáme, nenecháte mě ve štychu. Prožily jsme spolu špatné i hezké chvíle a jste mi velkou oporou. Díky spolupráci jsem zjistila, na co všechno mám nárok, a že na své obtíže nemusím být sama.“
