Když jedna pomocná ruka nestačí
Občas se stane, že se začnou hromadit problémy jeden na druhý. Finanční starosti, napětí ve vztazích, konflikty s okolím, obavy o bydlení, únava. V takových chvílích bývá těžké najít cestu ven bez pomoci druhých.
S tímto pocitem se potýkala i jedna z rodin, se kterou dlouhodobě spolupracujeme. Rodiče vychovávali pět dětí a snažili se zvládat řadu náročných situací. Vedle finančních problémů řešili také školní docházku dětí, jejich volný čas i stále složitější vztahy uvnitř rodiny.
Maminka začala otevřeně mluvit o výchovných obtížích u starších dcer a hledala další možnosti podpory. Rodinu jsme propojili se Střediskem výchovné péče a zajistili individuální terapii v našem projektu Trauma bolí i chudé děti. Dále jsme hledali způsoby, jak posílit komunikaci a vztahy doma.
Rodiče se v Aufori zapojili do rodičovských terapeutických skupin, navázali spolupráci s Manželskou a rodinnou poradnou a otevřeli i témata, která byla dlouho schovaná pod povrchem. Jedním z nich bylo užívání alkoholu jako způsobu zvládání náročných životních situací. I zde maminka našla odvahu ke změně a dodnes spolupracuje s návaznou odbornou službou. Po celou dobu probíhala aktivní spolupráce také s OSPOD a se školou.
Naše pracovnice celou dobu pomáhaly rodině se v situaci zorientovat, pomáhaly zajistit termíny, rodině je připomínaly. Výrazným faktorem byly také doprovody, které pomohly překonat první ostych při kontaktu s odborníky.
Po několika týdnech se rodiče mohli s dětmi znovu setkávat. Čtyři děti se vrátily domů, jedno dítě pokračovalo v péči jiných blízkých osob. Ani tím ale příběh neskončil. Návrat dětí do rodiny totiž neznamená, že všechny problémy zmizí. Naopak často začíná další náročná etapa, během které je potřeba znovu budovat důvěru, nastavovat vztahy a hledat nový způsob společného fungování.
