Jeden den v terénu - 'dvakrát jinak'

V kanceláři tráví velmi omezený čas. Tento styl práce od nich proto vyžaduje skvělé plánování celého pracovního týdne.
Terénní pracovníci působí v Aufori buď v rámci sociální služby terénní programy, nebo v programu „Učí (se) celá rodina“. I když jsou tyto dva programy zdánlivě podobné, jsou v mnohém i odlišné a specifické, jak si můžete všimnout v následujícím příspěvku.
Jeden den pracovníka terénního programu
(Bc. Petra Rojíková, okres Jičín)
8:00
Čekám na klientku Janu ve vestibulu městského úřadu. Před lety během jednoho roku tragicky přišla o manžela i syna, následně také o rodinný dům. To ji finančně a hlavně psychicky zasáhlo. Nyní bydlí na ubytovně města. Klientce pomáhám vyřídit nový občanský průkaz, poté společně přecházíme na úřad práce, kde jí pomohu s vyřízením žádosti o dávku na bydlení.
9:50
Přicházím ke klientce N., dnes poprvé k ní domů. Klientka má finanční problémy, hledá práci, nejlépe na trvalý pracovní poměr, nebo aspoň brigádu. Paní mě vítá ve dveřích a hlásí – „zítra jdu na pohovor uklízečky“. Má strach, až ji uvidí, že je Romka, aby se s ní vůbec bavili. Snažím se klientku motivovat, aby pohovor dopředu nevzdávala, na pohovor se společně připravujeme.
10:30
Procházím městem, monitoruji terén, cestou na autobus se zastavím u bezdomovce, navazuji kontakt. Na svoji situaci si již zvykl, nechce nic měnit. Chce cigaretu, kterou nemám, omlouvám se, že nekouřím. Loučíme se.
10:50
Setkávám se s kolegyní, přejíždíme společně do okolního města. Zde začínáme depistáží, procházíme ulicemi, parky, vyhledáváme riziková místa a lokality, kde by se mohli nacházet naši potenciální klienti.
12:00
Obchůzku města přerušujeme na oběd, obě máme jídlo přichystané z domu. Po obědě pokračujeme v depistáži. Poté se s kolegyní rozdělíme, každá jdeme ke svému klientovi.
14:30
Navštěvuji klientku Simonu J., která řeší bytovou situaci. Probíráme různé možnosti, jak situaci řešit. Klientka mi ukazuje pokoj dětí - rohy místnosti jsou pokryté šedočernou plísní, stejně tak v koupelně. Domlouváme se na dalším postupu. Doporučuji uživatelce zajistit posudek dětského lékaře pro nejmenší dítě trpící astmatem. Klientka má za úkol zjistit, zda nemá dluhy vůči městu.
16:00
Náš pracovní den se chýlí ke konci, procházíme vesnicí, potkáváme pána vybírajícího popelnice. Oslovujeme ho, spolu s letákem předáváme informace o našem působení ve městě.

Jeden den pracovníka programu „Učí (se) celá rodina“
(Vendula Bubelová, DiS., okres Náchod)
7:00
Setkávám se s klientkou na základní škole, kterou navštěvují její dvě děti. Před plánovanou schůzkou s třídní učitelkou sedmileté Aničky si v rychlosti předáváme informace o průběhu doučování, které proběhlo v jejich domácnosti s pedagožkou našeho programu předešlý den.
7:15
Přichází paní učitelka a odvádí nás do prázdné třídy. Představuji paní učitelce aktivity našeho programu a následně se domlouváme na vzájemné spolupráci. Maminku podporujeme v jejím zájmu o školní prospěch dcery a v další komunikaci se školou. Po schůzce se maminku snažím motivovat, aby zkontaktovala také třídního učitele svého syna, a nabízím jí případný doprovod. Domlouváme si naše další setkání.
8:00
Přerušuji pracovní dobu, abych mohla pokračovat v době, která je pro naše klienty přijatelná a dostupná. V této pauze si vyřizuji své osobní záležitosti - vyzvedávám balík na poště, nakupuji, venčím psa, jindy doháním domácí práce. :)
10:00
Navštěvuji rodinu V. Maminka s předstihem chystá oběd, protože dnes musí vyzvednout svého prvňáčka ze školy dříve. Doma jsou s ní ještě další dvě malé děti. S klientkou řešíme, jak děti zaujmout a zabavit, když potřebuje např. vařit nebo uklízet. Hned to také zkoušíme aplikovat do praxe a děti zaměstnáváme. Poté řešíme další příchozí dopis z exekutorského úřadu.
11:00
Přejíždím na další schůzku. Cesta trvá 30 minut.
11:30
Na oddělení SPOD se setkávám s novou rodinou, která bude zapojena do našeho programu. Schůzky se účastní tatínek s dospívající dcerou. Klíčová pracovnice sděluje, co od naší spolupráce očekává, vyjasňujeme si podobu spolupráce. S tatínkem domlouvám termín první návštěvy v rodině.
12:15
Využívám půlhodinovou pauzu na oběd.
13:00
Na autobusové zastávce se setkávám s klientkou a její patnáctiletou dcerou Nikolou. Společně jedeme hodinu autobusem do okresního města na jednání s probační pracovnicí. Čas využíváme k přípravě na schůzku. Po jednání se autobusem vracím zpět, po cestě vyřizuji pracovní telefonáty.
16:00
Setkávám se s kolegyní a společně navštěvujeme klientku, která nedávno odešla od partnera z důvodu domácího násilí. Je to naše první schůzka, vzájemně se seznamujeme, představujeme náš program, sdělujeme zakázky ze strany OSPODu a zjišťujeme představy klientky. S kolegyní využíváme toho, že jsme v rodině dvě, já si povídám více s maminkou a zjišťuji aktuální potřeby, kolegyně se věnuje dětem.
17:00
Stavuji se v rodině B., abych se ujistila, že další den počítají se soudním jednáním. Rodině se mi nepodařilo dovolat, tak volím osobní návštěvu. Z rodiny odcházím v půl šesté a tím končí také můj pracovní den.
Každý den je však odlišný. Monotónnost a stereotyp nám v práci rozhodně nehrozí. To platí pro oba naše programy. Práce v terénu je velmi variabilní a pracovníci se jí musí pružně přizpůsobovat. No… to by ale bylo na jiný článek.