Individuální terapie s dětmi – když slova nestačí

Díky Nadaci rozvoje občanské společnosti jsme v loňském roce mohli pilotně odstartovat náš projekt „Trauma bolí i chudé děti“ a zprostředkovat tak bezplatně terapeutickou péči celkem 44 dětem ze sociálně znevýhodněných rodin. Díky Statutárnímu městu Hradec Králové v projektu pokračujeme kontinuálně i v letošním roce.
Díky terapii mají možnost těžké životní zážitky překonat. Není pro ně ale často snadné na terapii o všem začít hned volně mluvit. Proto naše terapeutky využívají dle svého zaměření různé techniky, které dětem mohou pomoci se rozpovídat nebo uvolnit. Na významu nabývají především v práci s malými dětmi.
O tom, jak s dětmi pracuje, jsme si povídali s terapeutkou Mgr. Petrou Vondruškovou, se kterou v Aufori spolupracujeme již více než 10 let.
Jaké techniky využíváte při práce s malými dětmi?
„V rámci terapií s dětmi velmi často využívám práci s terapeutickým pískovištěm - Sandplaying, ale také techniky z muzikoterapie, arteterapie nebo herní terapie. Je to nejčastější u dětí v předškolním či mladším školním věku. Je to proto, že děti často nemají slovní zásobu ani emoční dovednosti k vyjádření složitých pocitů.“
Co si můžeme představit pod prací s terapeutickým pískovištěm? Jak to probíhá?
„Pískoviště dětem umožňuje vyjádřit, co je trápí, prostřednictvím hry a symbolů. Představuje bezpečné prostředí, kde mohou děti svobodně experimentovat s figurkami, pískem a svou kreativitou. To u nich snižuje úzkost a podporuje pocit bezpečí. Pomocí figurek, které symbolizují lidi, zvířata, situace nebo emoce, mohou děti nevědomě vyjádřit své trauma. Já pak pozoruji, jaké příběhy dítě vytváří, a hledám v nich důležité momenty, které odrážejí prožívání dítěte.“
Máte konkrétní příklad, jak práce s terapeutickým pískovištěm dítěti pomohla?
„Mám například příběh dítěte – 6letého chlapce, který byl u toho, když jeho otec zemřel v důsledků předávkování. Tento chlapec, který při vstupu do terapie mluvil velmi nesrozumitelně, vypadalo to, že žije spíše ve svém vlastním světě, odpojený od reality, se po několika sezeních při práci s pískovištěm „vrátil ke svému zážitku se smrtí“. Vložil mezi ostatní figurky také jednu, o které později řekl, že je to táta, když umřel. Následně mu v pískovišti vytvořil hrob. Přestože se pak rychle vrátil k jiným příběhům, k tomuto momentu bylo možné se později vrátit, navázat a začít si o těžkém zážitku i povídat.“
Při práci s terapeutickým pískovištěm využíváte tedy přirozenou schopnost dětí hrát si. Používáte v terapii hru i v jiném kontextu?
„Ano, formou hry pracuji s dětmi moc ráda.Dítě si buď zvolí hru samo nebo mu ji nabídnu. Vyjasníme si pravidla, ohraničíme hru časově. Při samotné hře dítě „vypíná“ kontrolu, rychleji se uvolní, spontánně projevuje emoce, je autentické. Hra vytváří bezpečný prostor, prostředí bez napětí, prostředí, ve kterém je možné být sám sebou. Prostředí, ve kterém je možné budovat důvěru a vztah.“
V Aufori jsou pro děti a terapeuty k dispozici terapeutické karty, bubny djembe a další hudební instrumentální nástroje, velké množství výtvarných pomůcek. K čemu všemu to je podle vás dobré?
„To všechno pomáhá dětem, které si prožily trauma, cítit se při terapeutických sezeních bezpečně, klidně, uvolněně. V takovém prostředí je pak možné se vrátit k hluboko uloženým vzpomínkám, emocím, obavám a začít je tak postupně zpracovávat. Při výtvarné činnosti si děti samy volí materiály, barvy a způsoby vyjádření. Tím znovu získávají pocit kontroly, který často trauma narušilo. Muzikoterapie umožňuje dětem vyjádřit pocity, které neumí nebo nechtějí vyjádřit slovy. Pomocí zvuků, rytmů nebo melodií mohou sdělit své obavy, smutky nebo naděje. Emoční karty pomáhají dětem najít slova, lépe popsat nějakou situaci nebo zhodnotit nějaké události, protože dítě přeladí z racionálního do intuitivního myšlení.“
Individuální terapie směřuje tedy k tomu, aby se děti postupně s pomocí terapeuta lépe orientovaly ve svých pocitech a emocích, uvědomovaly si je a tím pádem se je také mohly naučit více korigovat. To se začne projevovat nejen v prožívání dítěte (začne se subjektivně cítit lépe), ale také v jejich chování.
Více o projektu najdete zde: Trauma bolí i chudě děti.