Příběhy z praxe
I děti jsou experti na svůj život – má smysl je zapojit!
Mgr. Nikola Prorok
Když jsme začínali v organizaci hovořit o participačních právech dítěte, mluvili jsme
často o tom, že dítě k naší práci neodmyslitelně patří, ale zjednodušeně řečeno se ho
nikdo na názor zas tak moc neptá.
Dítě bylo často už jen příjemcem zakázky svého rodiče, pedagoga, sociálního
pracovníka.
pracovníka.
Snášelo naše schůzky a domníváme se, že po čase je dokonce vítalo, ale celý proces
navázání spolupráce tím byl omezen. Dítě jako skutečný partner, dítě jako expert na svůj
vlastní život, to nám stále unikalo. A tak jsme se do toho pustili.
Začali jsme studovat nejrůznější dokumenty, nakoupili jsme odbornou literaturu,
procházeli jsme sérií školeních a vytvářeli vlastní metodiku na to, jak v podmínkách
našeho programu budeme zapojovat dítě jako partnera do spolupráce. Naši pracovníci
dochází do rodin, které jsou ve většině případů vedeny v rámci sociálně právní ochrany
dětí. V domácnostech dochází k nestabilním, krizovým situacím a děti na ně přirozeně
reagují. Díky pomůckám, které jsme si během roku osvojili používat, díky technikám na
zapojení dětí a rozhovorům, které s dětmi vedeme, máme možnost dítě mnohem lépe
poznat, lépe zacílit naši spolupráci a dávat mu prostor pro zapojení do důležitých
rozhodovacích procesů, které se ho přímo týkají.
Vytvořili jsme pro práci s dětmi speciální materiály – informativní brožuru o programu,
plán spolupráce, dohodu o spolupráci a vizitku přímo pro děti. Materiály jsou rozděleny
pro mladší a starší děti, pro dívky a chlapce. V letošním roce již tyto materiály používáme
v rodinách a užší spolupráce s dětmi se nám jeví v mnohém velmi užitečná. Kolegyně
Pavla sdílela zkušenost se 14letou Zuzkou: „Zuzku čeká rozhodování o střední
škole. Díky těmto materiálům si Zuzka ujasnila, co by opravdu chtěla a co je pro ni
důležité. Do políčka „Co mám ráda, co je pro mě důležité“, uvedla: „Dodělat si školu,
udělat maturitu, mít práci, učit se anglicky a v budoucnu španělsky.“ Důležité bylo i to, že
do políčka „Co mě baví a co mi jde", napsala: „Malování (make-up), barvení vlasů, auta a
edity". Z těchto informací jsme se Zuzkou usoudily, že se zaměříme na hledání středních
škol, které se zaměřují na výuku cizích jazyků, kosmetické služby či designování.“
Při zahájení spolupráce s dětmi pracujeme na tom, aby si samy řekly, na čem s námi
chtějí spolupracovat. Používáme k tomu řadu pomůcek podle věku dítěte, ale také plán,
který jsme spolu s dětmi vytvořili. Děti mají velmi dobrou schopnost sebereflexe.
V plánech se nám tak objevují věci, které se týkají školy, pomáhání v domácnosti, ale i
přání ohledně svého volného času. Děti si do svých plánů spolupráce napsaly například
toto:
- „Budeme spolupracovat na uklízení, učení. Hrát si, povídat si." (Laura, 10 let)
- „Chci se zlepšit v angličtině, v písmenech, v českém jazyce.“ (Tomáš, 8 let)
- „Začít chodit na gymnastiku (na kroužek), balet anebo mažoretky. Abych měla více kamarádů.“ (Anička, 11 let)
- „Čtení, malování. Hrát pexeso, Dobble. Logopedie". (Vanesa, 9 let)
S dětmi nově hovoříme také o tom, když se něco důležitého chystá. Například když se
plánuje případová konference, mluvíme s dítětem o tom, co to vlastně je. Ptáme se ho,
co si o dané situaci myslí, a pokud to lze, zase ho zpátky informujeme o důležitých
výstupech. Dítě informujeme i o plánovaných schůzkách s učiteli, nebo sociálními
pracovníky OSPOD. Domlouváme se s ním na tom, co by chtěl, aby za něho na schůzce
zaznělo, co je pro něho důležité.
Zpočátku se nám stávalo, že starší děti nerozuměly tomu, proč se jich tolik na vše
ptáme, byly zaskočené a nevěděly, co odpovědět. Velmi často nám sdělovaly věci, které
se domnívaly, že chceme slyšet. Postupem času ale viděly, že nás to opravdu zajímá a
jsou pro nás ve spolupráci důležitými partnery. Teprve poté jsme se začali dozvídat věci,
které je opravdu trápí a rády by je změnily, a věci, které je zajímají. Rodinnou situaci
vnímají, i když nejsou všemu přítomné. I oni na to mají svůj názor, a i oni mají své vlastní
návrhy řešení.
Projekt „Zapojování dětí do programu Učí (se) celá rodina“ prochází tento rok evaluací. My ale již nyní vidíme výsledky – děti s námi mnohem otevřeněji komunikují, sdělují nám svá přání, touhy, ale i obavy. Máme možnost děti lépe poznat a zaměřit spolupráci na to, co je pro ně opravdu důležité.
