Příběhy z praxe

„Funguje to. Bez této spolupráce by zůstala skupina dětí bez dostatečné podpory.“ – hodnotí naši donášku úkolů do rodin ředitel základní školy

Mgr. Lenka Matoušková
Příběhy z praxe
Vzdělávací systém se stal v České republice během nouzového stavu celkem vysokoprahovou záležitostí. Plnit domácí úkoly zaslané online a připojovat se na online výuku jde totiž bez počítače a připojení k internetu těžko. To je ovšem běžná realita rodin ohrožených chudobou. Pro rodiče jiných dětí škola není prioritou ani běžně, v posledních dnech pak na domácí školní přípravu rezignovali úplně. Někteří ředitelé základních škol naštěstí velmi rychle zachytili nejohroženější žáky, kteří by v době uzavřených škol naprosto vypadli z procesu vzdělávání.
 
V programu „Učí (se) celá rodina“ pomáháme chudým rodinám zvládat školní požadavky v průběhu celého roku. V době uzavřených škol jsme v rodinách působili nadále, děti doučovali po Skype, po telefonu, nosili jim vytištěné úkoly domů. Začátkem dubna se k nám ale dostala zpráva, že učitelé Základní speciální školy v Hradci Králové identifikovali další ohrožené žáky, se kterými se škole nepodařilo od uzavření školy navázat žádný kontakt. Později jsme řešili obdobnou situaci se zástupkyní ředitele Základní školy v Jaroměři – Josefově. Domluvili jsme se, že vytištěné úkoly vytipovaným rodinám budeme pravidelně nosit domů a vypracované úkoly zase zpět odnášet do školy. Do této mimořádné akce, která potrvá až do konce školního roku, je zapojeno celkem 25 rodin, pomáháme tak 31 dětem z Hradce Králové, Třebechovic pod Orebem, Smiřic a Jaroměře – Josefova, aby měly ze školy aktuální informace a nezůstaly tak pozadu za svými spolužáky.
 
Jak to celé funguje, vysvětluje Bc. Matěj Hroch, sociální pracovník programu podpory rodiny, který celou akci koordinoval právě na Hradecku: „Rodinám vždy třídní učitelé zavolali, že přijede “kurýr“ s úkoly. Rodiny byly vždy připravené a za odpovídajících hygienických podmínek jsem jim předal úkoly a vzal si vypracované, které jsem hned
druhý den dodal do školy. Smysl vidím zejména v tom, že pomáhám rodinám, které nemají přístup k internetu a nemohou úkoly vypracovávat online. Spousta rodičů není na OČR a chodí do práce a je pro ně ztížené úkoly ve škole vyzvednout. I v tom rodičům ulehčím práci. Po skončení nouzového stavu rodině podrobně představím naši službu a
nabídnu jim spolupráci s námi. V současné době prozatím funguji spíše jako kurýr.“ Kolegyně, sociální pracovnice, které se do akce zapojily na Jaroměřsku, dodávají: „Jako pošťáci jsme se možná nazývali, ale v těch samotných rodinách probíhalo něco víc než jen předání pošty. Rodinám jsme poskytovali poradenství, podporu, informace, nabízeli jsme pomoc a projevili jsme o ně zájem, byli jsme tam za sociální pracovníky.“
 
A jak naši spolupráci hodnotí ti, kteří nás o ni požádali? Závěrem přikládám jejich vyjádření.
 
Mgr. Irena Krátká, zástupce ředitele Základní školy Jaroměř - Josefov
„Hlavním důvodem oslovení pracovnic Aufori, o.p.s., byla podpora a motivace žáků, kteří se školou nespolupracují v rámci výuky na dálku. Pracovnice Aufori, o.p.s., velmi ochotně a vstřícně na žádost zareagovaly a nabídly své služby.“
 
PaedDr. Pavel Svoboda, ředitel Speciální školy Hradec Králové
„Školy byly od středy 11. 3. 2020 uzavřeny. Již v tomto týdnu mnohé školy reagovaly na situaci a minimum pokynů „seshora“. Začala učit i naše škola, žáci dostali první úkoly. Učitelé začali využívat opravdu téměř všech možností, které umožňují sociální sítě. Každá rodina na tom byla, a je, jinak. V jediné třídě nebyl možný jednotný přístup. Bohužel po dvou týdnech takto vedené výuky bylo zřejmé, že jsou rodiny, které buď vůbec nekomunikují, nejde se s nimi spojit, nebo po telefonickém spojení, včetně SMS, stejně nereagují. V posledním březnovém týdnu nás napadlo oslovit neziskové organizace v Hradci Králové, se kterými v rámci komunitního plánování při MM spolupracuji. A věřte nebo nevěřte, již v den odeslání mé prosby se ozvaly 3 organizace (Aufori, Prostor Pro a Nomia), které nezištně a hlavně okamžitě nabídly pomoc. Skvělé a moc jim děkuji! Protože se jako první ozvala Aufori, dohodli jsme na spolupráci s ní. A již v tomto týdnu „letěly“ první úkoly k adresátům. Učitelé je v písemné podobě připravili, Aufori ve škole vyzvedla a předala rodinám.“
„Spolupráci s Aufori zkrátka hodnotím jako skvělou, funkční a operativní. A vlastně jedinou možnou, jak s některými rodinami spolupracovat. Moc děkuji!! Funguje to a je to k něčemu. Bez této spolupráce by zůstala skupina dětí bez dostatečné podpory.“