Domovy pro seniory – dočká se ten, kdo si počká?
Bc. Karolína Kováčová
Situace v domovech pro seniory v České republice je velice nepříznivá, neboť jsou dlouhodobě přeplněné. Ráda bych se s Vámi podělila o příběh, který jsem v této souvislosti jako terénní sociální pracovnice prožila s jednou svou klientkou.
Paní Simona je starobní důchodkyně, které osud na stará kolena příliš nepřál. Zůstala sama a z finančních důvodů bydlela na ubytovně. V polovině roku 2016 se kvůli zdravotním obtížím z ubytovny dostala do Senior Centra v Hradci Králové, což je pobytová odlehčovací služba pro seniory a zdravotně postižené osoby. Paní Simona je totiž diabetička, pro kterou již bylo velmi obtížné ohlídat si správné dávkování inzulínu a pravidelný a vyvážený příjem jídla, který je u diabetika nezbytný.
V srpnu 2016 oslovila Aufori sociální pracovnice z Magistrátu města Hradec Králové a požádala nás, zda bychom paní Simonu doprovodili na úřad a na poštu, kde si měla vyzvednout nový občanský průkaz a starobní důchod. O dva měsíce později nás sociální pracovnice oslovila s novou zakázkou - pomoci paní Simoně najít dlouhodobé bydlení, které bude vhodné vzhledem k jejímu věku a zdravotnímu stavu. Paní Simona totiž měla možnost pobývat v Senior Centru pouze na omezený čas, který se nakonec podařilo několikrát prodloužit - vždy za pomoci vedoucí sester Senior centra, které osud paní Simony nebyl lhostejný.
Společně s klientkou jsme začaly oslovovat dostupné domovy pro seniory. Čekací listiny v některých zařízeních čítají tak dlouhý seznam osob, že další žadatel musí počítat s čekací lhůtou i jeden rok. Čas, který jsme s klientkou na nalezení nového vhodného bydlení měly, byl ovšem výrazně kratší. Nejprve se jednalo o dny, posléze se doba díky našemu intenzivnímu vyjednávání a zmíněné pomoci vedoucí sestry prodloužila alespoň na týdny. Verdikt zněl nicméně stále přísně – do konce roku 2016 se musí paní Simona vystěhovat z centra.
S paní Simonou jsme započaly koloběh vyplňování žádostí do všech zařízení poskytujících dlouhodobé pobyty pro seniory.
Celkem bylo za dobu spolupráce odesláno 13 žádostí. Z většiny těchto zařízení přišla zanedlouho zpráva o tom, že mají bohužel plný stav. Dále jsme kontaktovaly azylové domy v Královéhradeckém a Pardubickém kraji, kde byla paní Simona odmítána převážně z důvodu vysokého věku. Dalším záchytným bodem se pro nás staly LDN zařízení, kde byla klientka naopak odmítána z důvodu nedostatečného sociálního zázemí. Jako krizový plán připadalo v úvahu paní Simonu ubytovat dočasně na ubytovně a zařídit jí domácí péči, která by obstarala alespoň zdravotní dohled nad aplikováním inzulinu. Tuto možnost ovšem komplikoval fakt, že klientce za dobu pobytu vznikl dluh v Senior centru, který měl zapříčinit to, že by klientka odcházela s prázdnou peněženkou. Také by nebylo zajištěné stravování – tolik zásadní pro diabetiky.
Zbývaly zhruba dva pracovní týdny do konce roku. V plánu jsme měly uskutečnit schůzku s vedením Senior centra.
Dále jsme měly připravené další žádosti o umístění do domovů pro seniory. Měla jsem informaci, že ve Smiřicích by měla být volná místa, a tak jsem chtěla klientku vzít k lékařce pro další potvrzení – jedno vyšlo na 250Kč, což byly poslední klientčiny peníze. Snažila jsem se stále vyhledávat další možnosti, které by paní Simona mohla využít, ale už těch možností nebylo tolik. Kolegové mi v tomto případu dost pomáhali, když při své práci narazili na nějaké nové informace a možnosti, hned mi je přeposílali. A pak přišla skvělá zpráva – Domov pro seniory Anička ve Vamberku paní Simonu přednostně vzal.
Paní Simona je v současné chvíli již přestěhovaná ve Vamberku. Je na pokoji s paní, se kterou si moc rozumí, a dle jejích vlastních slov je šťastná, protože se jí splnilo to, co si tolik přála: mít jistotu, že má střechu nad hlavou.
Pobyt v Senior Centru paní Simoně zpříjemňovala paní vedoucí a zdravotní sestry, ke kterým měla blízko, neboť sama za svůj život vykonávala práci zdravotní sestry na porodním oddělení. Tímto bychom jim chtěli poděkovat za jejich milý a vstřícný přístup a spolupráci.
Jsem ráda, že se v případě paní Simony nakonec potvrdilo staré české přísloví, že „kdo si počká, ten se dočká.“ Připadá mi ale zároveň velmi smutné, že bychom v dnešní době měli v pomoci starým a nemocným lidem spoléhat pouze na štěstí a náhodu.
