Příběhy z praxe
Distanční výuka v chudých rodinách – darovat notebook mnohdy nestačí!
Vendula Bubelová, DiS., Mgr. Nikola Nováková
V programu „Učí (se) celá rodina“ pomáháme chudým rodinám zvládat požadavky školy. Aktuálně do rodin dochází 8 pedagogů, kteří s domácí přípravou do školy pomáhají na území Hradecka, Jaroměřska a Náchodska celkem 105 dětem. Už téměř rok to dělají ale v zcela nových podmínkách.
Během nouzového stavu se vzedmula velká vlna solidarity a mnoho firem a nadací se snažily do domácností zprostředkovat tolik potřebné technické vybavení. V mnoha rodinách nastal prvotní chaos, co nyní bude. Pomáhala naděje, že od září to bude jiné. Děti do školy chodily ale jen několik týdnů, než se vše znovu omezilo. Ale tentokrát s podstatnou změnou. Online výuka byla již povinná. Milý žáku, pokud chceš projít základním vzděláváním, musíš být připojen v online světě. To pro tebe znamená, že musíš mít dostatečně silné připojení, kvalitní technické vybavení, rodiče, kteří ti pomohou. Jako bychom ale zapomněli na to, že online výuka je pro mnoho rodin vysokoprahová. Nehledě na to, že děti ztrácí kontakt s přáteli, zvykají si na uzavření v domácnosti, ztrácí motivaci nejen ke vzdělávání, ale také k aktivnímu trávení volného času.
Přibližně k polovině dětí, které jsou zapojené do našeho programu, pedagogové dochází nadále osobně. V těchto rodinách není možné být s dítětem v kontaktu online, například z technických důvodů. Například v domácnosti Terezky (10 let) je největší potíží zajistit stabilní internetové připojení a klid na výuku. Terezka má 3 sourozence ve věku 2 roky, 4 roky a 7 let. Všichni žijí i s maminkou ve dvou pokojích. Internetové připojení je velmi slabé a často vypadává. Rodina se se školou nakonec domluvila na jiném způsobu plnění školních povinností, bylo však nutné několik osobních návštěv našeho pracovníka, aby rodina situaci se školou řešila. V jiné rodině škola nabídla mamince zprostředkování internetového připojení. Bohužel rodina měla u daného dodavatele dluh, a proto nebylo možné internet v domácnosti připojit, takže nebylo možné rodině internetové připojení zprostředkovat.
U Jirky (12 let) jsme naopak řešili, že se na výuku nepřipojuje. Během rozhovoru s Jirkou vyšlo najevo, že se stydí za to, jak to u nich doma vypadá. Žije v jedné místnosti s maminkou, domácnost je celkově zanedbaná a Jirka nechtěl, aby to někdo viděl. U Tomáše (13 let) byl problémem zas zvuk. Tomova maminka na syna při online výuce často mluvila, měla své soukromé telefonáty a ty výuku rušily. Žijí také v jedné místnosti a Tom to vyřešil po svém – měl po celou dobu vypnutou kameru i mikrofon, takže to vypadalo, že u počítače není.
Mít online výuku totiž znamená najednou vpustit své spolužáky a učitele do soukromí své rodiny, do prostředí, které se často snaží skrývat, protože se za něj stydí a přejí si žít jinak.
Nejčastějším důvodem, proč volíme doučování osobně, je to, že s některými dětmi je nutné používat více interaktivních pomůcek, vidět co a jak píší, vést rodiče při doučování. To v online prostředí nejde. Máme zkušenost s tím, že tyto děti ztratily velmi brzy motivaci pro práci s pedagogem, velmi rychle přešly až do apatie a lhostejnosti. Když jsme ale opět přišli osobně, začaly se zajímat a být aktivními, motivovanými.
Pro udržení pozornosti v online světě je zapotřebí značná míra soustředění a vlastní disciplíny. Mnoho dětí má ale právě s pozorností potíže, často od výuky odbíhají, nedokáží se soustředit.
Během výuky nepomáhají základní rady jako častá změna tématu, kratší čas připojení a další. Potřebují osobní kontakt, aby dokázaly vydržet, a aby s nimi pedagog dokázal vhodně pracovat.
A v neposlední řadě jako skládačka do všech těchto bariér zapadá to nejpodstatnější, a to je motivace dětí. Už téměř rok se svět změnil v ploché obrazovky, špatný signál, ale i v to, že mohu otočit počítač a nikdo mě nevidí. Mohu pohnout kabelem při výuce a najednou vypadne připojení. Mnoho dětí trápí další starosti, s nimiž se svěří ne obrazovce, ale konkrétnímu člověku, který na ně může reagovat. I proto velmi individuálně vyhodnocujeme, v kterých rodinách si můžeme dovolit doučování online formou, které děti a rodiče tuto formu zvládnou a do kterých rodin budeme chodit osobně.
Souhlasíme s tím, že je vzdělávání dětí důležité i v době nouzového stavu. Naše rodiny se však musí i nadále vyrovnávat se svými těžkostmi, které nikam nezmizely, naopak jich přibývá, a distanční výuka může být další překážkou navíc.
To, že rodiny získají potřebnou techniku, mnohdy nestačí, jejich životní situace se rázem nezlepší a naše práce tím nekončí.
Děkujeme všem učitelům/pedagogům, kteří v tom jsou s námi a snaží se hledat cesty, jak dětem efektivně pomoci i za cenu toho, že musí měnit styl své práce, komunikace a často i slevit ze svých nároků. Velmi často je totiž za dítětem, které není připojené na výuku a neplní včas všechny požadavky, mnohem větší příběh.
