Cesta zpět: Příběh otce, který se nevzdal

Na začátku roku nás pracovnice sociálního odboru oslovila s žádostí o spolupráci s otcem dvou chlapců. Blížil se soud, který měl rozhodnout o možném návratu dětí k biologickému otci. Přestože byli chlapci v minulosti odebráni a předáni do pěstounské péče, otec projevil silnou touhu a snahu získat je zpátky a začal podnikat kroky k vytvoření stabilního prostředí, které by mohli nazývat domovem.
Možnost zahájit spolupráci ještě před soudním rozhodnutím byla klíčová. Otec, který se potýkal s finanční nejistotou a žil v malém bytě, dostal příležitost získat potřebnou podporu. Společně jsme zajistili volná místa na základní škole, kam by chlapci mohli začít docházet, pokud by soud rozhodl v jeho prospěch.
Když soud nakonec návrat chlapců schválil, spolupráce se prohloubila. Otec, který své syny do té doby vídal pouze při organizovaných kontaktech, se ocitl v nové roli – stal se rodičem na plný úvazek. Děti si musely zvyknout na nové prostředí, školu i pravidla.
Otec se postupně učil svou novou roli. Přiznal, že mu dělá potíže nastavovat pevné hranice, protože chlapci do té doby žili v prostředí, kde pravidla téměř chyběla. Kvůli tomu někdy sáhl k fyzickým trestům, což nikomu nepřinášelo nic moc dobrého.
Na toto téma jsme s otcem často mluvili – na našich schůzkách i při setkáních s pracovnicí sociálního odboru. Díky jeho ochotě učit se, otevřenému přístupu a pravidelným diskuzím postupně začal používat efektivnější metody výchovy. Fyzické tresty nahradily konstruktivní formy výchovy, které chlapci více respektovali.
Důležitým prvkem spolupráce bylo také zapojení pedagogické pracovnice Aufori, která chlapcům usnadnila přechod mezi starou a novou školou. To zajistilo, že se chlapci rychleji adaptovali na nové prostředí a cítili se v něm lépe.
Během celé spolupráce probíhala intenzivní komunikace mezi pracovnicí sociálního odboru, naší pracovnicí a rodinou. Uskutečnilo se několik společných setkání, na kterých se všechny strany – včetně samotných chlapců – podílely na tvorbě individuálních plánů. Otevřená diskuze vedla k důvěře a ke skutečnému partnerství mezi rodinou a pracovníky.
Díky intenzivní spolupráci všech zúčastněných stran se podařilo stabilizovat rodinné prostředí ještě před návratem dětí a pokračovat v jeho budování i po něm. Tento příběh ukazuje, jak může prevence a včasná pomoc přispět k obnově rodinných vztahů i vytvoření bezpečného prostředí pro výchovu dětí.
Autorka: Bc. Andrea Pastuchová