Aktivizace klientů v praxi – příběh Veroniky
Bc. Tereza Felcmanová
Jak vnímala příběh i spolupráci s paní Veronikou terénní pracovnice, která klientku 18 měsíců vedla, doprovázela, povzbuzovala?...
S paní Veronikou jsem začala pracovat na podzim roku 2015 na podnět pracovnice OSPOD v Náchodě. Paní Veronika žila v té době u rodičů se svým ročním synem. Její přítel, otec dítěte, žil v Trutnově. Drogová minulost Veroniky i jejího přítele se podepsala na vztahu s rodiči. S paní Veronikou jsem se domluvila, že se pokusíme společně pro ni a jejího syna hledat nové vhodnější bydlení.
Když jsem se s paní Veronikou setkala poprvé, působila na mě dojmem mladé maminky, která se dobře stará o své dítě, avšak je plně závislá na svém partnerovi. Nebyla schopná sama komunikovat na úřadech, velké problémy jí dělaly i telefonáty, nevěděla, jak komunikovat s majiteli bytů, na co se ptát, nerozuměla systému dávek.
Jako první jsem s paní Veronikou řešila zajištění azylového bydlení v Trutnově. To díky volné kapacitě bylo vyřízeno velmi rychle a paní Veronika se do týdne stěhovala. Hned poté jsem paní Veronice pomohla vyřídit příspěvek na dítě, který do té doby nepobírala, přestože na něho měla nárok a významně přispěl do jejího skromného rozpočtu.
Paní Veronika se nechtěla spokojit s ubytováním v azylovém domě, a proto jsme spolu začaly hledat jiné bydlení. Nebylo to tak úplně lehké. Zpočátku jsem majitele obvolala několikrát sama, aby paní Veronika získala představu o tom, jak s majiteli bytů a realitními makléři mluvit, na co je důležité se zeptat. Společně jsme si pak rozhovor nacvičily a sepsaly základní otázky. Postupem času si již nabídky pronájmů začala paní Veronika vyhledávat a obvolávat sama bez mojí pomoci. Zanedlouho si tak paní Veronika našla malý byt a odstěhovala se se synem z azylového domu. V tu dobu již ale čekala druhé dítě, byt navíc nebyl zkolaudován jako bytová jednotka a paní Veronice tak nevznikl nárok na doplatek na bydlení. Finančně jí sice pomáhal přítel, který pracoval jako kuchař v místním penzionu, ale i přesto by pro paní Veroniku bylo bez tohoto příspěvku obtížné bydlení si udržet.
Hledání bydlení tedy pokračovalo dále. Absolvovala jsem s paní Veronikou několik prohlídek vhodnějších bytů. Společně s přítelem šetřili na kauci.
Jejich snem bylo bydlet společně jako rodina a ten se nakonec splnil. Našli větší byt na okraji města. Na začátku roku 2017 se paní Veronice narodil druhý syn a přítel dostal lepší práci. Frekvence schůzek s paní Veronikou se postupně snižovala. Paní Veronika již získala větší jistotu v komunikaci s úřady, je schopná samostatně vyplňovat formuláře, její finanční situace se stabilizovala, umí hospodařit se svým finančním rozpočtem. Přestože v současnosti s přítelem nežije, paní Veronika je samostatná a nepotřebuje další moji pomoc
Klientka za rok a půl udělala velký kus práce. Má bydlení a domov pro sebe a své syny, dokáže si sama poradit v mnoha oblastech, ve kterých byla dříve bezradná. A díky tomu, že má zajištěny všechny základní existenční potřeby, může se naplno věnovat péči o své dvě děti.
Další články
Skupinová terapeutická práce v Aufori - letos také díky podpoře Královéhradeckého kraje a Tepelného hospodářství Hradec Králové
Přečíst celý článek
Díky novému evropskému projektu budeme další dva roky intenzivně pracovat na zvyšování kvality sociální služby
Přečíst celý článek
„Učí (se) celá rodina“ poprvé ve spolupráci s místní akční skupinou
Přečíst celý článek