Logo Aufori
#auforipomáhá
Služby Aufori
Více o službách
Pro rodiny
Volnočasové aktivity
Pro dospělé

Dětské skupiny online – proč mají smysl

Bc. Daniela Štohandlová, lektorka skupiny, Mgr. Lenka Matoušková, psycholožka terapeutické skupiny
Je to již půl roku, co jsme museli přerušit provoz skupinových aktivit pro děti. Doba osobním kontaktům nepřeje. Zásadní změny však lidé obvykle dělají právě v kontaktu a ve vztahu s druhými lidmi, díky dobrým zkušenostem s nimi se můžeme změnit. Proto jsme se rozhodli, že děti zapojené do našich skupin v této těžké době neopustíme a pokusíme se společně překonat překážky a bariéry online světa.

V Aufori běží dva typy skupinových aktivit pro děti. Dětem ve starším školním věku (cca 12 – 15 let) nabízíme skupinovou terapii. Skupiny umožňují dětem sdílet svůj životní příběh v bezpečném prostředí a postupně ho chápat v širších souvislostech – vedou děti k uvědomění, jak jejich nálady a chování souvisí s tím, co v životě prožily či prožívají. Tento náhled vede v ideálním případě k postupným žádoucím změnám v jejich prožívání i chování.

Děti v mladším školním věku (cca 7 – 11 let) mohou navštěvovat skupinu „učíme se učit“. Pedagožka s dětmi pracuje pomocí speciální metody, která cíleně rozvíjí schopnost myslet a učit se. Děti trénují paměť, pozornost, rozvíjí slovní zásobu a další kognitivní schopnosti. Učení na této skupině děti baví.

Obě skupiny staví na vytvoření dobrého vztahu s dětmi, podporují skupinové vědomí a sounáležitost. V době nouzového stavu jsme realizovali setkávání online formou. Naším cílem bylo udržet kontakt a neztratit navázaný vztah s účastníky skupiny a také jim umožnit sdílet pocity a zážitky z aktuální situace. 

Co si myslí o online dětských skupinách, jsme se zeptali přímo dětí, které chodí na skupinu „učíme se učit.“ Řekly nám například:

„Já jsem rád, že vidím i někoho jiného, než svoji třídu.“
„Po skupinkách se mi už stýskalo, doma se nudím.“
„Já teď nemám žádné kroužky, tak jsem rád, že aspoň tenhle funguje.“
Lektorka skupiny „učíme se učit“, Bc. Daniela Štohandlová, souhlasí s tím, že online skupiny mají smysl, uvedla: „Při osobních skupinkách už vznikl hezký, přátelský kolektiv a při dlouhodobém přerušení kontaktu by všechna naše práce přišla vniveč. Mnoho dětí nemá doma zajištěné žádné volnočasové aktivity, trpí nedostatkem sociálního kontaktu. Na skupinkách mají děti možnost si „jen tak popovídat“, říct někomu, jak se mají, co prožívají, sdílet svoje zážitky i s někým jiným než s rodinou.“Skupinové online setkání s sebou přináší samozřejmě nejrůznější komplikace. Podle psycholožky, Mgr. Lenky Matouškové, je během online setkání nejobtížnější zajištění bezpečného prostoru. „Děti v době konání skupiny často nejsou doma samy a nemají během terapie soukromí. Může se stát, že tedy nemohou mluvit tak, jak by úplně potřebovaly. Není totiž jisté, kdo všechno to slyší. Na začátku skupiny si proto navzájem říkáme, kdo všechno další s námi na skupině vlastně je – i když někde vzdáleně ve vedlejším pokoji apod.  I přes tuhle okolnost si ale myslím, že dělat skupiny online má smysl. Děti zezačátku byly online formou nadšené, to se asi po měsíci změnilo a pak nechápaly, proč v tom pokračujeme a chceme udržovat tenhle kontakt. Přímo zmiňovaly, že osobně to je mnohem lepší a povídat si takhle je moc nebaví.
„Časem ale začaly chápat, že o vztahy je zapotřebí pečovat – právě tak, že spolu udržíme kontakt a neztratíme jeden o druhého zájem.“
S koncem nouzového stavu se vracíme ke skupinám v prezenčním formě. Skupiny se díky tomu opět otevřou novým zájemcům. Přestože nás stále bude limitovat celá řada hygienických opatření, nemůžeme se dočkat, až se uvidíme ve skupinách naživo!

Další články